Malé štěně a malé dítě, budou si spolu dobře rozumět? Jisté předpoklady tu nepochybně jsou, ale v životě není nikdy nic ideální. Je důležité, abyste své ratolesti vysvětlili, že pejsek není totéž, co plyšák, údery jej mohou bolet a je vhodné, když se ke zvířeti chovají s náležitou úctou. Zvláště pro předškoláky platí, že je nemáte nechávat se zvířetem o samotě. Na případné plácnutí nebo jinou rozpustilost ze strany dítěte by pak mohl pejsek reagovat defenzivně. Tedy se trochu ohnat, mírně kousnout nebo zaštěkat. A jak předcházet problémům? Vlastně jednoduše, prevence je prioritou!
Zvíře není vhodné trestat
Pokud pes napadne dítě, je to pro něj až ten poslední krok v dlouhé řadě signálů, které můžete a nemusíte vnímat. Zvíře se olízne, zívne, například se také otočí zády a pomalu odchází, ale dítě ho neustále provokuje ke hře, až do osudného momentu, který se projeví menším stiskem zubů kolem dětské ruky. Nebo jen zavrčí, případně vycení zuby? I to je naznačení, že něco není v pořádku, psi nevydávají zvuky jen tak a ukázání tesáků je ve světě domácích šelem malou výhružkou. Nespoléhejte se, že děti pochopí, co pes naznačuje, zvláště pokud jsou velmi malé, mohou brát podobnou věc jako škádlení nebo vábení ke společným hrám. Je nutné, abyste zasáhli a psa nikdy za podobné projevy netrestejte. Dítě je člověkem, který není předvídatelný, což ho mate. A kdy pes obvykle kousne?
- Hlídá určité území před vniknutím cizí osoby. Má pocit, že brání teritorium svého majitele.
- Pokud se cítí ohrožen, což může být ve společnosti dětmi poměrně často. Roli hraje i strach.
- Z leknutí, které je vyvoláno vnějším impulsem. Může jít o nečekaný výkřik nebo dotyk dítěte.
Pes je zpravidla v defenzivě
Velmi vzácně kousne pes také tehdy, když má vypěstovanou agresi vůči lidem. Tu v něm ale vyvolá jeho majitel. Poučte proto děti, že ne každý pejsek se chce nechat pohladit a raději se v parku nejdříve zeptejte. Pro psa je obvykle podobné jednání defenzívou, posledním obranným valem, který je z jeho strany použit. Už neví, co jiného udělat, aby to nepříjemné jednání ze strany dítěte konečně přestalo. A jakým způsobem můžete předcházet konfliktům mezi pejskem a dětmi? Tak například, pokud je zvíře hlazeno, neměla by ruka směřovat přímo shora na oblast hlavy, pes si to podvědomě spojí s útokem. Mnohem lepší bude, když se dítě naučí mírně natáhnout ruku směrem ke psovi, nechat si ji očichat a potom jemně sáhnout na záda a postupně směřovat hlazení na krk, hlava je až na konci.
- Dítě nikdy nesmí hledět pejskovi upřeně do očí. Bez ohledu na to, jestli se už trochu znají.
- Pozor na hlazení pejska přes plot. U zvířete, které patří sousedům, nelze předvídat reakci.
- Okřikněte dítě, pokud tahá pejska za uši a ocas nebo jej plácá po zádech. To zvíře nesnese.
Pes nemá vždy dobrou náladu
Je to modelová situace, která je k vidění nejčastěji. Pes si nechce hrát, ale dítě ano a nechápe zdvořilé upozornění ze strany čtvernožce. Děti nesmí psa rušit, pokud spí, ujídá z misky nebo si sám hraje. Při odpočinku musí počkat, pes miluje svůj klid, zvláště pokud už jde o zvíře v letech. Honění psa nebo jeho hlazení, pokud s tím nesouhlasí majitel, může mít negativní následky. Zřejmě dobře ví, že jeho pes nemá děti příliš v oblibě, což se bohužel týká i vaší ratolesti. Může to být i zkušeností z dřívějška. Co všechno patří mezi psí repertoár signálů, které lze vyhodnotit jako (zatím stále ještě) zdvořilé odmítnutí konverzace? Pozor, někdy může jít o začátek a jindy zase o projev, který už předchází útoku. A ten navíc pes považuje za bytostně defenzivní, rozhodně by se k němu neuchýlil bez nějaké příčiny.
- Chňapnutí po ruce, které je někdy doprovázeno malým zavrčením. Poslední varování!
- Stáhnuté uši dozadu nebo zvednutá tlapka. To je ještě spíš ve fázi prosby. Nechte mě být!
- Mezi stresové signály psa patří například pokrčený postoj nebo lehnutí nohama vzhůru.
Poradit může zkušený kynolog
Online rada nestačí. Pokud jste museli dítě a psa od sebe doslova odtrhnout, aby v další chvíli nedošlo k silnému pokousání, je nutné, abyste vyhledali odbornou pomoc ze strany profesionálního kynologa. Nenechte si radit nikým jiným, obzvláště ne v diskuzích na různých webech, kde odpovídající nezná konkrétní příčinu a může se jen domnívat, co se děje. Ani podrobný popis často nestačí, nic není nad osobní kontakt se zvířetem. Kynologové jsou často opravdovými „zaříkávači psů“, pečlivě mu popište celou situaci a nechte ho prozkoumat i místo, kde se událost stala. Situaci je třeba vyřešit a dítě případně poučit. Dávat psa zpátky původnímu majiteli nemá smysl, zvláště ne kvůli pár zavrčením.
Zvíře je v první řadě šelma
Pes není plyšák a počítejte s tím, že zvíře, ačkoliv je domestikované, stále je hluboko v srdci hlavně šelmou. Zvláště pokud je nemocné nebo po úrazu, nebude právě přívětivé a musí odpočívat. Nechce být nuceno ke kontaktu s někým, u koho o to v danou chvíli nestojí. Pes nebo i kočka se po čase „smíří“ s tím, že z porodnice k vám přijde do rodiny nějaký nový člen, i když může delší dobu trochu žárlit. Nenechávejte proto dítě a psa dlouho pohromadě, učte své ratolesti pomalu, ale jistě, jak se ke zvířatům chovat a pravidelně také odčervujte. Škrkavky nebo tasemnice jsou nebezpečné i pro děti, zvláště pokud je psi olizují. Řada majitelů si toto příliš neuvědomuje. Pokud váháte nad formou odčervení, zeptejte se veterináře na vhodný postup nebo rovnou nechte vyšetřit trus v laboratoři.
